Axolotl mexický

Nenechte se však zmýlit, jedná se o mloka, pro kterého je v přírodě i v zajetí typická neotenie (Jev, při kterém se larvy živočichů rozmnožují, aniž by všechny jejich tělesné znaky dosáhly dospělosti.).

Jeho domovinou je Mexiko, kde žije ve dvou jezerech, dnes je kriticky ohroženým druhem, protože jedno jezero vlivem člověka prakticky zmizelo ze světa a druhé je silně znečištěné.

Předkové dnešních chovaných jedinců se dostali do zajetí a osvědčili se jako laboratorní zvířata. Získat je možné dvě základní barevné varianty - přírodně zbarvené šedočerné jedince se světlejším břichem a albinotické jedince, kteří mají mléčně bílou barvu a jasně červené žábry. Existují i další, méně časté odchylky. Jinak je jejich vzhled shodný, velká plochá hlava, poměrně mohutná tlama, po stranách hlavy keříčkovité vnější žábry. Nohy jsou oproti tělu drobné a slabé, nedostačují pro pohyb na souši, ale při pohybu ve vodě jsou dobrou oporou a postačují pro pomalé a krátké přesuny po dně. Hlavním pohybovým orgánem je ale ocas, který je ze stran zploštělý, na břišní i hřbetní straně opatřen kožním lemem pro zvětšení plochy. Na hřbetní straně začíná kožní lem již kousek za hlavou, přechází k ocasu a na břišní straně ocasu končí u kloaky.

Axolotli dorůstají velikosti až 35 cm a dožívají se poměrně značného věku, uvádí se, že až přes 20 let. Samci bývají poněkud štíhlejší než samice a mají delší ocas. V době rozmnožování mají nápadně zduřelou kloaku. Samice jsou naproti tomu zavalitější a kloaku nemají ani v době rozmnožování příliš patrnou.

Axolotly je zapotřebí k páření stimulovat nižšími teplotami, obvykle přes zimu snížíme teploty pod 15°C a omezíme krmení, protože v nižší teplotě axolotli pomaleji tráví. Při vlastním páření provádí axolotli, podobně jako ostatní ocasatí obojživelníci, „svatební tanec". Samec vrtivými pohyby navádí samičku na místo, kam odložil spermatofor a samička, když přes něj plave, jej nasaje do své kloaky. Dochází tak k vnitřnímu oplození vajíček a ta jsou po nějaké době kladena na dno a na vodní rostliny. Larvy se líhnou po dvou až třech měsících, potřebují vydatné krmení v prostorné nádrži (aby se nepožíraly navzájem) drobným vodním planktonem. Postupně rostou a mění stavbu těla, nejprve vytvoří zadní nohy a začínají se čím dál tím více podobat dospělému mlokovi.

Potravu je během vývoje dobré přizpůsobit jejich velikosti, takže přecházíme od nejdrobnějších živočichů přes nitěnky a patentky až jsou ve věku kolem jednoho roku (velikost kolem 20 cm) schopni axolotli přijímat bez problémů i větší kusy. Nejčastěji žížaly, malé rybky, kousky rybího masa nebo hovězí srdce nakrájené na nudličky, měkkýše (ulity je lepší odstranit před krmením) a podobně. Krmíme s přestávkami, stačí třeba jen jednou týdně. V případě potřeby vydrží bez potravy velmi dlouho.

Přirozenou cestou se vývoj axolotla obvykle zastaví na hraně mezi larvou a dospělcem (vnější žábry jsou nejtypičtějším larválním znakem), celá metamorfóza v suchozemského mloka je v přírodě i v zajetí vzácná. Aby metamorfóza proběhla celá, je zapotřebí dodatečné stimulace. V zajetí je možné nakrmit mloka hovězí štítnou žlázou, teoreticky je možné i snižovat postupně hladinu vody v akváriu a simulovat tak vysychající vodní nádrž v přírodě, ale tento způsob je riskantní a často vede k úmrtí, nakrmení štítnou žlázou je mnohem bezpečnější. Pro proměnu jsou vhodní jedinci ve věku právě kolem jednoho roku. Každopádně je axolotla jednodušší chovat jako neotenickou larvu.

Celkově je pro chov vhodná větší nádrž o objemu alespoň 30 až 40 l, čím více, tím lépe. Na dno stačí štěrk a akvárium osázíme několika odolnými vodními rostlinami. Je možné přidat i nějaké kameny a další předměty, mezi kterými se mlok může ukrývat. Teploty nemusí být vysoké, naopak, je zapotřebí chránit nádrž před přehřátím na slunci nebo v horké místnosti. Vodu je samozřejmě měnit a udržovat čistou, vzduchování není nutné. Axolotl není živočich vhodný do společných akvárií s rybičkami, velmi brzy by v akváriu zbyl pouze dobře nažraný mlok a možná několik opravdu velkých rybek.

Na závěr ještě stojí za zmínku velmi dobré regenerační schopnosti axolotlů. Podobně jako mnozí další ocasatí obojživelníci jsou schopni regenerovat celé končetiny nebo orgány. Mladí jedinci se často vzájemně napadají a není výjimkou, že někteří přijdou i o několik končetin. Pokud se však vyhnou infekci do otevřených ran, končetiny během několika týdnů až měsíců bez problémů dorostou.

Snadný chov a poměrně dobrá dostupnost tohoto živočicha jej řadí mezi nejvhodnější druhy pro úplné začátečníky, kteří se chtějí obojživelníkům dále věnovat. Chovají jej však i zkušenější teraristé kvůli jeho nevšednímu vzhledu a neobvyklým vlastnostem.

Použité odkazy:
http://web.spinet.cz/axolotl/
http://rybicky.net/atlasostatnich/axolotl\_mexicky


  • Currently3.005931198102/5 Stars
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 (3372 hodnocení)

Článek Axolotl mexický byl publikován 26.3.2009

Zdroj: Daně-Brno.cz - daňový poradce z Brna

Vytisknout Doporučit známému




Mohlo by Vás zajímat

Vyhledávání

dokumenty        inzeráty

Newsletter