Klíšťata

Obecné informace o klíšťatech:
Klíšťata žijící na našem území se řadí do dvou rodů, a to rod Ixodes, do kterého patří naše nejznámější klíště Ixodes ricinus neboli klíště obecné. Klíště z druhého rodu Dermacentor, konkrétně Dermacentor reticulatus (piják lužní) se na naše území dostává čím dál častějí. Jeho původní oblastí výskytu jsou jižní státy, ale s čím dál větším oteplováním se již vyskytuje na jižním území naší republiky. Oba rody mají mnoho společného, ale piják se od klíštěte liší na první pohled svým velmi barevným štítkem, který dokáže házet i velmi krásné odlesky.


Klíšťata patří mezi parazitující členovce a jsou dvojího pohlaví. Samečka od samičky rozeznáme pomocí tvrdého štítku, který u samečka překrývá celou záď, kdežto u samičky překrývá pouze ½ až 1/3 zadečku. Rozdíl mezi pohlavími je i ten, že krev na hostiteli saje pouze samička. Samečka však většinou spatříme společně se samičkou a to proto, že ke kopulaci dochází pouze na hostiteli.
Zvláštností stavby těla klíšťat jsou jejich zoubky na ústním ústrojí, které jsou uloženy v koncentrických řadách. Proto je úplně jedno, jakým směrem se klíště vytáčí. Další zajímavostí je, že samička klade mladé jen jednou za celý svůj život a po nakladení vajíček hyne. Nejzajímavější je však jejich zvláštní smyslový orgán, který vypadá jako jamka s brvami a nazývá se Hallerův orgán. Umožňuje klíšťatům aktivně vyhledávat své hostitele základě tepla, oxidu uhličitého a dalších chemických sloučenin.
Většina klíšťat žijících na našem území je trojhostitelských, to znamená, že pro dokončení svého vývoje potřebují vystřídat tři hostitele. Prvním hostitelem je obvykle nějaký malý savec či plaz, druhým hostitelem je už obvykle větší savec a třetím hostitelem opět bývá nějaké větší zvíře. Ale v podstatě platí, že se může na kohokoli přisát jakékoliv stádium vývoje.

V čem spočívá jejich nebezpečí?
Klíšťata sama o sobě nejsou nebezpečná, sají sice krev a ve velkém počtu mohou způsobit až anémie, ale jejich hlavní nebezpečí tkví v přenosu chorob. Někdy se také může stát, že způsobí paralýzu (ochrnutí) pomocí toxinů, které vylučují slinami při sání. V našich podmínkách k takovým stavům nedochází nedochází, jsou spíše popsány případy ze zahraničí (Austrálie, Amerika a další).
Mezi nejnebezpečnější choroby přenášené klíšťaty patří klíšťová meningoencephalitida, lymská borelióza a Q-horečka. Dále přenáší bakterie jako například: ehrlichie, babesie či anaplasmy. Vesměs se jedná o choroby, které napadají krevní systém hostitele.

Jak se klíšťatům bránit?
Nejlepší obranou proti klíšťatům je prevence. Dobré je po každé procházce zvíře pořádně prohlídnout a popřípadě vyčesat. Dále je vhodné používat antiparazitní přípravky. Na trhu je v poslední době nepřeberné množství přípravků, které nejsou určeny jen na klíšťata, ale i na mnohé další ektoparazity, kteří trápí naše miláčky. Prodávají se ve velkém množství forem od obojků přes různé pudry, šampóny, spreje či tzv. kapičky. Pro psy jsou založeny na bázi pyrethroidů. Opatrní by v případě kupování antiparazitárních přípravků měli být majitelé koček. Kočky jsou na pyrethroidy velmi citlivé, proto jsou přípravky založeny buď na velmi nízkém obsahu pyrethroidů nebo na bázi přírodních antiparazitických olejů. Stejně tak by se opatrnost měla klást u přípravků pro štěňata. Vždy je dobré se poradit s vašim veterinárním lékařem a ne jít do prvního zverimexu, kde vám prodají jen to, co mají na skladě aniž by věděli, co výrobek obsahuje a jestli je pro vaše zvíře vhodné. Váš veterinární lékař má většinou také povedomí o tom, který přípravek je ve vašem kraji nejúčinější. Může se také stát, že i přes používání přípravku se vám klíště přisaje. Pak je lepší danou formuli změnit za jiného výrobce a zkusit jeho účinnost. Na každé zvíře funguje něco jiného a je také vhodné přípravky střídat.

Co dělat, když už se klíště přisálo?
"Zoubky" klíšťat jsou v koncentrických řadách,a proto je úplně jedno, kterým směrem se klíště vytáčí. Nejlepší variantou je vytrhnout ho pomocí speciálních kleštiček. Na klíště by se nemělo nic před vytáhnutím kapat, jelikož se zvyšuje možnost vyplavení bakterií a toxinů do organismu a efekt vytáhnutí pak ztrácí svůj smysl.  Po vytáhnutí klíštěte místo zdezinfikujte. Klíště nelikvidujte rozmáčknutím, jelikož se tak mohou uvolnit vajíčka a pak by jste měli okolí zamořeno dalšími a ldašími klíšťaty. Vhodné je třeba klíště „utopit" nebo spálit. Další zásadou je, abyste z preventivních důvodů na klíště nesahali holýma rukama, jelikož mnohé choroby jsou přenosné i na člověka.
V případě, že máte jakékoliv podezření, že místo po klíštěti nevypadá jak by mělo, je více zarudlé, zvíře je více apatické nebo je místo hodně oteklé, navštivte veterinárního lékaře.


  • Currently3.0455958549223/5 Stars
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 (2895 hodnocení)

Článek Klíšťata byl publikován 25.3.2010

Vytisknout Doporučit známému




Mohlo by Vás zajímat

Vyhledávání

dokumenty        inzeráty

Newsletter