Pískomil bledý (Gerbillus perpallidus)

Přesto, že se jedná na první pohled o velmi zajímavý druh, doporučila bych ho pouze těm, kteří mají dlouholeté zkušenosti s chovem pískomila mongolského a ví, co je pro něj dobré a co ne. Tím, že nejsou v naší republice tak častí, jsou obvykle i velmi málo ochočení a o to plašší a přírodnější, než pískomil mongolský.

Pískomil bledý obývá v přírodě velmi omezené území a to pouze severozápad Egypta, kde se vyskytuje na okrajích písečných pouští. I když jsou jeho populace místy početné, je zařazen mezi ohrožené druhy zvířat. V přírodě žije spíše v rodinných skupinkách a samice vrhá okolo 22-tého dne březosti v průměru pět mláďat.

Pískomil bledý se liší od pískomila mongolského i vzhledem. Jeho tělo je dlouhé asi 10 cm a ocas je o něco delší než tělo. Velmi výrazné jsou na něm velké černé oči, které prozrazují, že na rozdíl od pískomila mongolského se jedná o druh žijící hlavně za soumraku. Oproti mongolskému má také špičatější čelist. Zvláště výrazná je stavba zadních končetin, které spíše připomínají tarbíka než pískomila. Povrch těla je pokryt světlehnědou srstí s bílými znaky, často prosvítá tmavě šedá podsada, zvláště pokud je srst umaštěná. Bílá srst se vyskytuje na břiše, spodní čelisti, na končetinách a nad očima. Jejich ocas je velmi řídce porostlý srstí, dalo by se říci skoro holý, a  někdy lze spatřit prosvítající žílu. Na konci ocasu je velmi řídká štětička tmavších chloupků, jen velmi málo patrná.

Pískomil bledý je spíše soumračný a tudíž je nejaktivnější v noci a brzo ráno, dokud nevyjde slunce. Přes den je ukrytý v domečku či jiné skrýši. Jelikož se jedná o živočicha lovícího za tmy, má velmi vyvinutý sluch, který mu pomáhá při lovu hmyzu či jiných bezobratlých živočichů.

Co se týče složení potravy, měla by se co nejvíce blížit přirozené stravě divokých zvířat. Základ by měly tvořit zrniny jako proso a obilí. Jen minimálně by se ve směsích měla vyskytovat slunečnice, kterou budou přijímat s nadšením, ale stejně jako u pískomila mongolského způsobuje tukovou degeneraci jater. V jídelníčku by také mělo figurovat seno kvůli vysokému podílu vlákniny a ve stravě nesmí chybět ani živočišné bílkoviny. Ty lze podávat v podobě hmyzu (cvrčci, mouční červi) nebo v podobě psích či kočičích sušenek. Velmi vhodné je jeho stravu doplňovat o ovoce a zeleninu jako je mrkev, jablko, červená řepa či květák. Také by měl mít možnost pečovat o svůj chrup v podobě hlodání tvrdého pečiva nebo větví nejedovatých stromů. Přesto, že stejně jako jiné druhy pískomilů umí velmi dobře hospodařit s vodou, měl by mít každodenní přístup k pitné vodě.

K chovu je nejvhodnější ubikace ve stylu plastového boxu, ze kterého nevyletují kusy podestýlky. U pískomila bledého je důležitá přítomnost koupacího písku pro činčily, při jeho nedostatku se jim značně mastí srst a to by mohlo vést k vážným onemocněním kůže. Ubikaci je vhodné vybavit skrýšemi typu domečku, prolézaček a větví, které bude sice ohlodávat, ale poskytnou mu i dostatek zábavy.  Jelikož se jedná o zvíře žijící při okrajích pouští, potřebuje jen o málo vyšší teplotu, než pískomil mongolský. Samozřejmě se nejedná o teploty velmi vysoké přesahující 30°C, ale rozhodně by neměl žít v nevytápěné místnosti a ideální je, pokud teplota neklesne pod 21°C.


  • Currently2.9754816112084/5 Stars
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 (2855 hodnocení)

Článek Pískomil bledý (Gerbillus perpallidus) byl publikován 30.10.2010

Vytisknout Doporučit známému




Mohlo by Vás zajímat

Vyhledávání

dokumenty        inzeráty

Newsletter