Žebrovník Waltlův

Hlava je zploštělá, trup na řezu spíše oválný až ze stran mírně zploštělý. Nohy jsou poměrně silné, bez problémů umožňují pohyb po souši. Ocas tvoří přibližně polovinu délky těla, je ze stran zploštělý a  při pobytu ve vodě se vyvíjí i kožní lem umožňující snadnější plavání. Kůže je rovnoměrně mírně vrásčitá.

Tělo je zbarveno tmavě, šedohnědě či šedozeleně s nepravidelnými černými skvrnami. Břišní strana je světlejší a na bocích jsou žlutooranžové kožní bradavky, pod kterými se nachází špičky žeber, které mohou i vystupovat na povrch (podle některých zdrojů se jedná o obranný mechanizmus). Žlutooranžový je i pruh na spodní straně ocasu.

Žebrovníci se v přírodě vyskytují převážně na Pyrenejském poloostrově. V přírodě osidlují nejrůznější stojaté vody, od dočasných tůněk přes vodní nádrže až po studny. Ve stálých nádržích žijí po celý rok ve vodě a jsou aktivní ve dne i v noci, na vysychavých stanovištích vylézají na souš a přes den se ukrývají ve vlhku, aby jejich citlivá stále vlhká kůže nevyschla (stejně jako u všech obojživelníků se i u žebrovníků podílí kůže velkou měrou na dýchání). V chladných a hlubokých vodách se vyskytuje i neotenie (larvy pohlavně dospívají, aniž by prodělaly celkovou vnější proměnu v dospělce, nápadné jsou vnější keříčkovité žábry).

V domácích podmínkách se žebrovníci chovají obvykle v akváriích (bez rybiček, pokud si nepřejeme, aby byly sežrány J). Velikost volíme raději větší, aby se voda pomaleji znečišťovala a aby měl mlok dostatek prostoru. Akvárium stačí zařídit velmi jednoduše, na dno hrubší štěrk a  alespoň v jedné části hustší porost vodních rostlin (bohatě stačí některý druh vodního mechu, který se rozrůstá přímo plevelnou rychlostí), do kterého se může žebrovník ukrýt. Hloubka vody by se měla pohybovat kolem 20 až 30 cm a je vhodné, ale ne nezbytně nutné, umístit i  kousek souše, na kterou si může žebrovník vylézt. Vzduchování ani topení není nutné, dospělí žebrovníci (pokud nevlastníte neotenickou larvu) dýchají vzdušný kyslík a připlavou se nadechnout k hladině. Na teplo nejsou nároční a naprosto jim vyhovuje teplota akvária, postaveného v bytových podmínkách. Pouze chceme-li žebrovníky rozmnožovat, je zapotřebí během zimního období snížit teplotu na 6 až 8 °C. Vodu je vhodné udržovat v čistotě, nejlépe pravidelně vyměňovat část vody za čerstvou.

Krmení je nejlepší podávat pinzetou, kouskem potravy zlehka pohybujeme před žebrovníkem, dokud po ní nechňapne, získáme tak nejlepší přehled o tom, kolik a jak často žebrovník žere. Vhodné je krmit přibližně jednou za tři dny, ale při pravidelném krmení dokáží v případě potřeby vydržet velmi dlouho hladovět (v řádu týdnů až měsíců).

Jinak jsou žebrovníci zvířata velmi žravá, v přírodě požírají různé larvy hmyzu i hmyz, červy, měkkýše, pulce žab i larvy čolků, drobné rybky a podobně. V akváriu mi nejraději žebrovník požírá žížaly (pozor - žížaly obecné, žížaly hnojní zvířata nerada přijímají) a menší slimáky. S menší chutí přijímají kousky syrového masa a občas některé druhy hmyzu či jeho larev. Pro zpestření lze podávat i jinou živočišnou stravu, je třeba vyzkoušet, co žebrovníkovi chutná. Jednou za čas, podle rychlosti růstu, dochází ke svlékání kůže, během tohoto období žebrovníci potravu přijímají velmi málo nebo vůbec.

Žebrovníci se rozmnožují ve vodním prostředí, k páření může docházet jednou nebo i vícekrát za rok (v našich podmínkách obvykle na podzim). U  ocasatých obojživelníků obecně jsou časté různé „svatební tance", kdy se sameček snaží zvláštními pohyby dovést samičku ke spermatoforu. Sameček žebrovníka se zaklesne nohama do samičky, mohou zůstat spojeni i  několik hodin. Hlavou tlačí partnerce na krk a během páření vypustí spermatofor, ke kterému navádí samičku tak, aby se zachytil na její kloace. Samička během následujících týdnů postupně klade velké množství vajíček, obvykle kolem 200 ale může jich být i více než 500. Larvy se líhnou za necelé dva týdny a v prvních dnech života spotřebovávají ještě zásobní látky z vajíčka, během následujících tří až pěti měsíců obvykle dojde k metamorfóze. Krmí se potravou úměrnou jejich velikosti, nejprve nálevníky a perloočkami, později nítěnkami, patentkami a postupně přecházíme na stravu pro dospělce. Při odchovu je velice důležité dávat pozor na larvy a oddělovat různě velké jedince, stejně jako nesmí zůstat larvy s rodiči - menší jedinci by byli sežráni.

Obecně lze říci, že chov žebrovníka je poměrně nenáročný a lze jej doporučit začátečníkům se zájmem o ocasaté obojživelníky.


  • Currently3.0550833049983/5 Stars
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 (2941 hodnocení)

Článek Žebrovník Waltlův byl publikován 5.7.2011

Zdroj: Fotografie:Martina Velebová

Vytisknout Doporučit známému




Mohlo by Vás zajímat

Vyhledávání

dokumenty        inzeráty

Newsletter